Jak se běhá v sandálech Achilles
17.05.2013 11:00
Jmenují se Vivobarefoot Achilles, jsou to první sportovní sandály určené i pro běh. Jak říká zkušený bězec Štěpán Horák: "Kdykoliv s nimi vyběhnu, připadám si, jako bych měl na noze sandál římského legionáře, který pod korouhví samotného Caesara dobyl svět." Přečtěte si, jak tyto letní sandály obstály v drsném zimním testu!
Jmenují se
Achilles, ale já jim říkám véčka - jako symbol vítězství. Kdykoliv s nimi
vyběhnu, připadám si, jako bych měl na noze sandál římského legionáře, který
pod korouhví samotného Caesara dobyl svět. Lidé trochu znalí historie ovšem
tuší, že název je inspirován postavou z řecké mytologie, synem bohyně Thetis -
Achileem.
Možná si řeknete, proč se jmenují po něm? Proč zrovna Achilles? Připomeňme si
jen ve stručnosti, kdo to byl. Achilles byl dle pověstí jednou z
hlavních postav, nejlepším válečníkem a bojovníkem, který bojoval pod hradbami
Tróje. Jeho matka ho po narození koupala v podsvětní řece Styx a držela ho při
ponořování za patu. Celé tělo měl nezranitelné a chráněné až na toto jediné
zranitelné místo, kterému se dodnes říká Achillova pata. A právě sem po 9
letech boje milého Achillese trefil šípem zbabělý voják ukrytý v keři a rána
byla natolik hluboká, že tomuto zranění Achilles podlehl. Tolik pověstí ...
Tak, přednáška je za námi a já pořád nevím, proč se inspirovali právě tímto
příběhem. Napadá mě jediné vysvětlení - běháním v těchto sandálech se posiluje
celá klenba nohy a navazující svalstvo. Spolu se zpevňováním šlach vlastně
pomyslnou achillovu šlachu a jedno z nejzranitelnějších míst běžce zpevňujeme a
tím i chráníme. To bude ono…
Již několik let se snažím běhat, pokud možno co nejblíže přirozenému způsobu
běhu, bez jakýchkoli technických vychytávek. V období jaro-podzim zařazuji
pravidelné bosé regenerační běhy. Svého času mne dostaly pětiprsty Speed - mé
oblíbené rukavice na nohy, které dodnes nosím a běhám v nich. Po zkušenostech s
pětiprsty muselo přijít to, co přišlo - totiž bosý běh. Přiznám se, že nejsem
takový bosoběžec jako mnoho běžců, co znám, kteří běhají jen bosi nebo jako
Peter Fabok „dají“ bosi půlmarathon. Zážitek je to ale neskutečný a především
se minimalizovala jakákoli zranění. Mým nohám to velice pomáhá a vyloženě
prospívá.
Stejně tak jako jsem zcela náhodou narazil na pětiprsty, jsem přišel do styku i
s těmito sandály. Četl jsem o běhu v sandálech v hitu Born to Run, asi
tisíckrát jsem na různé sandály narazil při mým brouzdání webem - a pak se to
stalo. Dotknul jsem se jich u mých přátel v malém obchůdku VIVOBAREFOOT u
Náměstí Míru v Praze.
Když jsem tam šel poprvé, vzal jsem si je do ruky, ohmatal a hned je zas
položil zpět. A myslel jsem si své ... Když jsem tam šel podruhé, celý proces se opakoval s tím rozdílem, že jsem si
je vzal na nohu...A ejhle! Najednou to cinklo - a já je musel mít!
Pochopil jsem, že to, co mi chybělo u pětiprstů, jsem našel zde - skoro
absolutní volnost prstů, vzdušnost a opravdový pocit umocněný i vizuálním
vjemem. Připadáte si, jako byste opravdu běželi bosi, ale přitom jste chráněni
nepropíchnutelnou podrážkou. Nebylo tudíž co řešit - hned jsem je koupil.
Jakmile jsem dorazil domů, musel jsem je zkusit. Vyndal jsem je z pohledného
pytlíku, dal na nohy, sebral odvahu a šel na pás - a dal jsem hodně zlehka
jeden kilometr, abych zjistil, zda to vůbec jde. A ono to šlo a šlo to skvěle,
nic netlačilo, nic nebolelo. Běžel jsem, jako bych byl bos a přesto obutý,
taková chytrá Horákyně, takže spokojenost - konečně dobré boty na pás :-) říkal
jsem si, a dal je k mé sbírce běžeckých bot.
Dlouho jsem kolem nich chodil po špičkách s myšlenkou v hlavě, „Co kdybych
je vzal ven? Jaké by to asi bylo? Lepší než v rukavicích na nohy?“ Ale pak jsem
si řekl: „Neblázni! Je tam sníh a zima, to asi nebude to pravé ořechové.“
Jenže pak se to stalo. Seznámil jsem se s novou přítelkyní. Svět se změnil k
lepšímu. A i když kolem byla zima, mě bylo teplo :-). Díky počátečnímu stavu
zamilovanosti, kdy mi v hlavě zůstala snad jen jedna mozková buňka, mi přišlo
najednou úplně normální, vzít si v zimě sandály a jít de facto naboso běhat
ven, do lesa, kde skoro všude leží sníh... Kdyby mě viděl legendární doktor
Chocholoušek, nejspíš by se zaradoval :-) A co jsem tedy zjistil?
Tak především má velká obava, že běh po asfaltu bude téměř nemožný a že mi
upadne noha, padla, jakmile jsem vběhl na silnici. K mému velkému překvapení se
běželo lépe než v Neo Trail, které jsou skvělé na vše jen ne na asfalt. Dopad
díky speciální podrážce (spodní 3 mm vrstva proti propíchnutí špičatým
předmětem a vrchní taky 3 mm se speciálním systémem drážek pro obvod potu) je
příjemný a z mého pohledu měkčí než jsem čekal.
Stejně jako v pětiprstech vám tyto sandály nabízí neskutečný pocit svobody,
která vás neomezuje, a získáváte navíc pocit bezpečí, protože podvědomě víte,
že prsty máte chráněné. Z čelního pohledu opět vypadáte tak trochu srandovně a
vaše nohy připomínají nohy velblouda, ale to mi je úplně jedno. Podrážka je
natolik citlivá, že cítíte každý kamínek a nerovnost a stejně jako u pětiprstů
když běžím na štěrkové cestě, nevnímám ji očima, ale chodidly. Podvědomě
roztahuji prsty a snažím se, aby poslední, co se dotkne země, byly špičky mých
prstů.
Vzhledem k materiálu sandálu se nebojím o nechtěné ukopnutí se či nakopnutí
nějakého kamenu jako v pětiprstech, které sice mají přehrnutou gumu, ale stejně
ta bolest tam je. Zde jsem dokonce učinil dobrovolný ukopávací pokus a musím
říci pohoda, a běžel jsem daleko klidněji dál.
Nevím, zda mne hřála láska v srdci nebo běh, ale i když jsem měl naprosto holé
nohy, vůbec žádnou zimu jsem nepociťoval - a to jsem netušil, že nohu podrobím
větší zkoušce, než je v tomto počasí rozumné.
Zaběhl jsem do lesa a mířil po štěrkové cestě vpřed, když v tom okamžiku se mi
zdálo, že mé boty mají nějaký pomyslný ovladač. Stále mi něco říkalo „seběhni z
cesty, neboj se, zkus nás v lese“ - a najednou jako by se mi mozek zbláznil,
udělal jsem hop, přeskočil potok podél cesty a běžel lesem.
Ten pocit bych přál v tu chvilku každému, běžel jsem, jak se říká, srdcem na
pohodu. Nic jsem neřešil, nic nesledoval a užíval si, jak jen to bylo možné.
Byl to další level běhu, co jsem zažil, krásný pocit plný emocí a nových
podnětů.
Běžel jsem sníh nesníh, louže nelouže, prostě běžel. Sandály perfektně přilnuly
k terénu, běh byl neskutečně pohodlný, měkký, noha v sandálu seděla, jako by se
s ním už narodila. Vůbec mi nepřišlo, že jsem běžel v sandálech. Lesem jsem
takto naběhal přes 5 km a musím říci nádherný zážitek. Ani nelze popsat, jaký
to je pocit, když neřešíte, zda běžíte skrz louži, bahno nebo potok. Ale co je
neskutečné, noha sice při kontaktu s ledovou vodou studí, ale jen okamžik,
jakmile oschne, zima je ta tam. Vzduch nohu vysuší a i bota vodu nedrží, to
není jako v teniskách nebo pětiprstech, tam by to bylo o zdraví, neboť látka by
vodu nasála a bylo by zle.
Ten den jsem dal v sandálech 10 km na spoustě povrchů a musím říci - skvělé,
pohodlné, perfektní...a rozhodně to nebylo naposledy! Když jsem běžel, tak jsem
si v hlavě pohrával s myšlenkou, jak velká šílenost by to byla v tom běžet
nějaký půlmarathon. Už to, že mne to vůbec napadlo, svědčí o pohodlnosti běhu v
těchhle botách.
A mé doporučení pro ostatní? Jestli váháte, zda zkusit něco nového nebo zda
koupit pětiprsty, tak už neváhejte! Má rada je jasná - kupte si sandále. Jsou
úžasné, skvělé a zamilujete si je. A pozor - ještě něco, co jsem nezmínil. Nejsou
to jen běžecké lehoučké boty, ale pokud z nich sundáte pásek, máte z nich
klasické sandály s úžasným velbloudím designem, který jistě zaujme spoustu
kolemjdoucích.
Autor článku:
Štěpán Horák
- autor je aktivní sportovec a běžec, vydavatel časopisu Běžec