Test terénních běžeckých bot Vivobarefoot TRAIL FREAK

09.09.2015 15:30

Lehkost je slovo, které mě napadne, když si vybavím první přímý kontakt s Vivobarefoot Trail Freak. Bylo to v pražském lesoparku a na mé pravidelné trase, která si žádá jen několik asfaltových přeběhů, jinak vše po více či méně nezpevněném povrchu. Upřímně, při pohledu na podrážku těchto bot lze jen ztěžka své běžecké kroky směřovat někam jinam. Nehledal jsem kompromis, ale botu určenou přímo do terénu, do všech variant terénu.

Zprvu jsem byl nesvůj ze systému zdrhovadla, pocitově mi nepatrně chyběl starý dobrý dvojitý uzel. Zvyk je železná košile. Botu jsem si na doporučení vzal o číslo větší. Jistě, že všechna svá Viva vždy volím o číslo větší, ale vzhledem k terénnímu určení, jsem si tentokrát nebyl jist touto volbou. Obavy jsem měl zejména ze sbíhání, které mě baví snad až přes míru a ve kterém potřebuji mít co nejintenzivnější odezvu „zespodu nahoru“. Představa v botě poletujícího chodidla mě příliš nelákala. K botám jsem dostal i vložky, které jsem ponechal uvnitř s cílem pro začátek ploskám ulevit. Nikde ani kousek nití navíc, všude lepidlo. Vydrží?

Vklouznutí do boty ihned provází ten správný bosý pocit, zde vše v pořádku. Prsty mají dostatek životního prostoru. Obepnutí paty a střední části chodidla je perfektní, a je tak perfektní i celkový pocit bot na nohou. Zatahuji zdrhovadlo (radím „křížek tkaniček“ po křížku, hezky odspodu), zavlékám zbylý konec za první řádku a zjišťuji, že se tenká tkanička ve svých čtyřech obloucích do nártu nijak nezařezává. Je tomu tak jistě i z důvodu mně naprosto ideálně padnoucího jazyka – dostatečně vystlaný a nízký zároveň, zn.: ideál.

Veškeré mé psaní vychází z běžecké praxe, která mi umožnila studovat a prakticky aplikovat „ten správný“ běžecký dokrok. Takový nezná dokrok na „špičku“ chodidla, nebo na „patu“ chodidla, nýbrž jen a pouze na současný kontakt v oblasti báze prstů chodidla, střední části malíkové hrany chodidla (střed podélné klenby) a prstů chodidla. Kdo by si nebyl jist výše popsaným, nechť zhlédne například videozáznam běhu jemenského atleta jménem Abdulláh Al-Kwabán z atletického MS v Pekingu 2015, který nastoupil na trať běhu na 5000 m zcela bos.

Roští & bláto

Mám ve zvyku začínat své výběhy ihned za dveřmi, proto mě nikdy nemine nějaký ten kilometr běhu po zpevněném povrchu. Tvrdý suchý podklad se dá vědomým během i s tímto dezénem v pohodě zvládnout, ovšem na mokrém musí člověk v zatáčkách chodidla klást výrazně kvalitně, zejména pak jde-li o kostky. Přece jen máte pod každým chodidlem cirka 60 kusů 5 mm kolíků. Jak ale říká můj bratr: „chyba je zpravidla mezi monitorem a klávesnicí“.

V terénu je již vše v naprostém pořádku, a to jak za sucha, tak za mokra. Běh po vrstevnici je jako u všech Vivo skvěle kontrolovatelný a vědomý. Boty vybízejí k vyšší kadenci, vše je jakoby aktivní, lehké, živé. Nejvíce mi konkrétně v těchto botách vyhovuje členitost terénu, kdy dokážete i poslepu a bez poslechu rozeznat sypký podklad od hlíny, vnímáte každý klacík, kořen, snad i výšku trávníku takto odečtete. Dezén skutečně zabezpečuje skvělou odezvu při náhlých změnách směru (například při orientačních bězích). Výběhy jsou o technice, a pokud jí propojíte s tímto nástrojem, nebude vám překážkou téměř žádný kopec (v Alpách jsem na jeden lezl po čtyřech, boty nezklamaly). Co do nohou vložíte, to jimi na povrch přenesete, nulové ztráty!

A co mé oblíbené sbíhání? Prvotním krokem bylo vyjmout vložky, které se při výraznějším sklonu svahu v botě rolovaly směrem k prstům, o to více, když jsem s botami při jednom závodě probíhal potoky. Po jejich vyjmutí je již vše v pořádku, dokrok je skvěle kontrolovatelný a nabízí dostatečnou oporu o terén, ať už je jakékoliv konzistence. A kdo nesnáší kamínky zapadající do bot, ať užije terénní převleky. Čtenáři, který nikdy neokusil bosé boty ve sbíhání, ještě připomenu, že absence vyšší podrážky má nespornou výhodu ve stabilitě kotníků, a tedy dokroku. Již žádné distorse!

Resumé

Po zhruba třech stech kilometrech natočených v botách Trail Freak můžu osobně svědomit prohlásit, že boty zcela plní své poslání. Nikde se neroztrhly, lepidlo naprosto nikde nepovolilo – zde dodám, že jsem boty v rámci testu jednak vymýval vysokotlakým čističem, a jednak tedy nosil i v závodech, kde se běží, brodí a pokračuje v běhu. Úbytek kolíků je rozhodně přímo úměrný množství kilometrů odběhaných po zpevněných površích. Já eviduji jen minimální úbytek. Subjektivně jsem s botami velice spokojen a po delším testování je mohu doporučit jak pro krátké terénní vyběhnutí, tak pro užití v horském maratonu/ultramaratonu.

Autor: Bc. Ondřej Růžek

• pohybový terapeut FN Motol, Klinika rehabilitace, Oddělení tělovýchovného lékařství
• nadšený běžec (4. místo celkově a stříbrný v kategorii na mistrovství republiky v horském ultramaratonu)