Barefoot ve městě aneb 20 000 kroků na betonu

Už jsme možná slyšeli jeden z poměrně „populárních“ názorů, že barefoot boty do města nepatří. Základ tohoto pohledu spočívá v tom, že bosá chůze po betonu znamená přetěžování určitých svalových skupin a nedostatečné tlumení nárazů. Je pravda, že pokud naše technika chůze není optimální či pokud trpíme výraznějšími tělesnými dysbalancemi, může barefoot chůze obecně znamenat přílišnou svalovou zátěž či nepřiměřené otřesy. Zahrnout však určitá rizika do zjednodušeného názoru, že bosá chůze ve městě je špatná, je zbytečné strašení a možná i marketingová snaha dohnat začínající barefooťáky zpět ke konvenční obuvi.

Tak schválně, kolikrát jste slyšeli, že chůze v podpatcích či úzkých a plochých kancelářských botách po betonu je špatně? I přesto, že je to pro většinu běžné populace škodlivější než i technicky špatná barefoot chůze, jsou podpatky a úzké tuhé ploché boty ve městě pořád společensky více akceptované než člověk v barefootech.

Městská džungle

Chůze ve městě přitom zdaleka není jenom chůze po betonu. Různorodých povrchů je celá řada. Kočičí hlavy, cesty v parcích, oblázky, pásy zeleně a přidat můžete i vodící pásy pro slepce a bláznivé balancování po obrubnících. Barefoot boty vám poskytnou optimální zpětnou vazbu. Pokud cítíte únavu v chodidlech, pravděpodobně bude unavené celé tělo a možná je to ten správný signál, že potřebujete přestávku.

Pokud po městském terénu chodíte v botách s polstrováním, které tlumí nárazy, možná nebudete tolik cítit únavu v chodidlech, avšak takové boty mění těžiště těla při pohybu a v delším časovém horizontu vzniká svalová nerovnováha, která vede k problémům s postojem a může nás dovést k bolestem pohybového aparátu. Polstrování nám umožňuje zrychlit chůzi a zdůraznit dopad. Jednak při tlumení externí podporou tvrdší nárazy nebolí a jednak nás podporuje v odrazu, který se stává pasivnějším. Získáváme tak zvyk dopadat silně na paty, který ale nemá s přirozenou chůzí moc společného. Sama jsem se ho při přechodu na barefoot musela zbavit. Dopadat patou prudce na tvrdý povrch není zdravé, vinit z toho ale nemůžeme ani barefoot boty ani beton, ale náš styl chůze.

Jakékoliv úzké boty, což se bohužel často týká i tenisek či sportovní obuvi, mohou vést k deformitám chodidel, problémům s rovnováhou a taktéž nerovnoměrnému zatěžování svalů. Zúžený prostor pro prsty na nohou negativně ovlivňuje pohyblivost chodidel a jelikož jsou chodidla propojená funkčními svalovými liniemi s celým tělem, skřípnutí prstů na nohou prakticky znamená omezení funkčnosti celého pohybového aparátu. Přidejte k tomu zmíněné polstrování a tvrdý jednotvárný povrch, které vás nenutí efektivně zapojovat stabilizační systém, a získáte recept na špatný pohybový vzorec.

V podobných diskuzích, jako je ta o barefootech ve městě, mimo jiné také ráda argumentuji názorem, který zazněl v rámci lekcí anatomie na mém jógovém kurzu: i nesprávný pohyb je stále lepší než žádný pohyb. Ano, jsou sportovci a aktivní lidé, kteří neumí vnímat svoje tělo, přetěžují ho a nesprávný pohyb končívá zraněními, na druhou stranu názor o škodlivosti přetěžování při pohybu zaznívá nejčastěji od nesportovců, kteří svou pasivitou či jinými nezdravými návyky riskují mnohem více. Jen rizika nejsou vždy akutní a těžko napravitelné problémy se projevují až v procesu stárnutí.

U barefoot pohybu ve městě obecně platí hlavě to, že je potřeba vnímat svoje tělo. Pokud jsme to s pohybem trochu přehnali, zastávka tramvaje bude nejspíš poblíž stejně jako park, ve kterém si můžeme odpočinout a unavené svaly protáhnout. A ano, i chodidla je potřeba protahovat.

Pokud máte pochybnosti o vhodnosti barefoot bot při konkrétním zdravotním problému, poraďte se s odborníky a téma si hlouběji nastudujte. První názor, na který v dnešní době na internetu narazíte, je často ten zjednodušený, kontroverzní a dotlačený AI algoritmem na vrchol zájmu. Když si koupíte barefoot boty, nemusí to být hned buď a nebo – stále je můžete střídat. Pokud například víte, že vás čeká jenom beton, na který není vaše tělo připraveno, občasná podpora je fajn – jen nesmí být trvalá, protože snižuje aktivaci některých svalů a zhoršuje rovnováhu.

Městské výlety v barefoot botách - vlastní zkušenost

Dle mého názoru je technicky správná chůze „naboso“ vhodnou a rovnoměrnou fyzickou aktivitou ve městě. Na začátku letních prázdnin jsem letos se svým devítiletým synem vyrazila na týdenní pobyt ve Stockholmu a Kodani – rádi prozkoumáváme města po svých a na konci týdne to dohromady bylo více než 100 km v nohách a přes 20 tisíc kroků denně v průměru. Cítili jsme lehkou turistickou únavu, ale fyzička šla nenásilnou cestou nahoru a jediné citelné svalové přetížení, které jsme zažili, bylo kvůli celodennímu sezení ve vlaku ČD a čtyřhodinovému zpoždění navrch.

Na chůzi ve městě mám ráda boty VIVOBAREFOOT Primus ASANA. Jsou velmi flexibilní, stylové a díky přírodním materiálům prodyšné v horku a příjemné i v chladnějším počasí. Při cestování poslouží i na sportovní aktivity.

Vivobarefoot nabízí spoustu městských modelů, které se hodí k různým stylům oblékání pro běžný den, na sport i společenské aktivity. Moc ráda nosím také baleríny JING JING, které krásně drží na noze a neutrální černá se hodí téměř ke všemu oblečení.

Pro aktivní městský den či městký sport doporučuji zkušenějším barefooťákům také VIVOBAREFOOT Motus Flex, které mají podrážku uzpůsobenou k ještě většímu rozsahu pohybu a ještě intenzivnějšímu pocitu chůze naboso. Mám ráda jejich lehkost a neotřelý vzhled.