Komunita

Testování bot-nebot, aneb učím se chodit

Testování bot-nebot, aneb učím se chodit
22.07.2015 12:38

Manžel už pár let běhá jak vzteklej a zamiloval se do bot nebot, jak jim říkám. Já to úplně nechápala, dokud jsem si nepřečetla bibli všech bosoběžců "Zrozeni k běhu". Boty neboty mě nadchly. I myšlenka, že noha je umělecký dílo, a že z chodidla pochází 70 % informací, které dostává mozek o pohybu, takže se do toho tomu dílu nemáme plést tlustejma podrážkama či dokonce podpatkama. České zastoupení VIVOBAREFOOT mi dalo na test jeden jejich model GOBI II L. Co na to moje nohy?

Kniha Born to run

VIVOBAREFOOT  (Vivo= latinsky žít, barefoot= anglicky naboso), takže něco jako "Ať žijou bosý nohy"

Jako děcka jsme furt lítali na boso, nikdo to neřešil, když jsou teď na boso naše děti, furt mě nějaký baby upozorňujou "Víte, že vaše dítě nemá boty?". Vím. A taky vím, proč je nemá. Teď už věřím, že bosá noha posiluje, maká, posílá správný terénní info do mozku. Myslím, že je to lepší než nějaká "ortopedická" obuv občas podobná kopýtkům. Raději nechat šmajdavý dítě chodit na boso nebo třeba ve Vivobarefoot. Dělají bosobotky i pro děti. Jsou to sice boty, ale jen potud, kde chrání chodidlo před pořezáním, úrazem. Podrážka je tenounká, což jsem si otestovala na vlastní kůži. Na vlastní chodidla.

V 2009 vyšla fanouškům barefoot bot bible, Chris McDougal napsal knihu Born to run (Zrozeni k běhu), na kterou v roce 2010 navázal profesor Dr. Daniel Lieberman z Harvardské univerzity, když zveřejnil svou studii o zdravotních benefitech barefoot chůze a běhu v časopise Nature. S 200 000 nervovými zakončeními, 33 svaly, 28 kostmi a 19 šlachami je lidské chodidlo mistrovské dílo přírody, které nepotřebuje pseudo tlumiče a silnou neforemnou podrážku ke správné funkci.

Před a po si obtiskněte chodidla, uvidíte tu změnu 

Muž, zkušený bosochodec a bosoběžec, který má od VIVOBAREFOOT běžecký boty, k tomu jedny boty do města a jedny boty na golf (a ještě jedny kristusky od jiného výrobce), mi poradil, ať si před nošením bot nebot obtisknu svoje chodidlo na papír. Měla jsem ho tam celý. Asi tak jako 1.-2.obrázek zleva. Dneska jsem uprostřed a mám "zdravé chodidlo". Boty neboty nosím teprve od začátku letošního roku. Ale jako každá posilovna, i tady se cedila krev.

Tvar chodidla

VIVOBAREFOOT mě nejdřív ničily 

Testovala jsem je lehce už loni na podzim, ale když se hodně ochladilo, mrzla jsem v nich. Podrážka má asi jen 3 mm, s vložkou 6 mm. Tak jsem vyměkla a nosila jiný boty s vytepleným vnitřkem. Ale na jaře jsem se k botám nebotám zase vrátila a pustila se do testování na plný kule. Au. To bolelo...  Pak už mě bolel každej krok. Chytala jsem křeče do chodidel, strašně mě bolely paty. Nohy mi mravenčely, křeče jsem měla i uprostřed chodidla a na jedný noze víc než na druhý. Muž mi říkal: "Noha teď může dělat to, k čemu je určená. Za chvíli se to srovná. Mě zase naučily Vivobarefooty správně běhat."

Moje boty-neboty Vivobarefoot

Člověk se cejtí jako bosej. Hodně si rozmyslí, kudy půjde, protože po kostkách to je smrt. Cejtíte každej kamínek. Boty neboty se berou o číslo větší, na běhání snad i o dvě, aby noha měla místo pracovat. Roztáhnout se a makat. Takže jsem to prostorově slušný bačkůrky, a to se mi na nich od začátku líbilo. Aspoň něco se mi kromě myšlenky na těch botách líbilo. Jinak jsem občas měla i slzy na krajíčku.

S VIVOBAREFOOT mám furt pocit, že jsou prázdniny

Nakonec jsem si ale začala zvykat a už jsem je nosila od rána do večera. Začala jsem mít takovej letní dovolenkovej pocit. Bosá totiž jinak běhám jen někde na chatě v lese, na louce, u našich na zahradě. Taky jinak vnímám svý tělo i povrch, i cestu, chodník, ulice. Vím, že tudy ne, to by byla sebevražda, užívám si písek, kterej cejtím snad zrnko po zrnku. Půjčovala jsem je kámoškám na vozkoušení a koukaly, jak je noha v kontaktu s povrchem, po kterým chodí.

Klasické VIVOBAREFOOTOVÉ Vé je i na podrážce

Každá oprava bolí, i učit se chodit správně

Pak jsem najednou začala mít bolesti zad, krční páteře, pravidelně křeče v lejtkách, bolavej kříž a naprdla jsem se, že je to kvůli těm botám. Muž mi to potvrdil. "Protože měníš styl chůze, tělo není zvyklý, tak posiluje. A to holt bolí."

Takže boty neboty mě donutily líp chodit. Taky dneska, když jsem si obtiskla mokrou nohu na kobereček v koupelně, koukám, že ten obtisk už vypadá jinak. Podle toho obrázku mám "zdravé chodidlo". Taky na ten prostor pro nohu jsem si zvykla a v ostatních botách trochu trpím. To, že se mi noha lehce zvětšila, jak se v tom prostoru a při makání rozplácla do stran, mi nevadí. Po prvním děcku se mi zvětšila o číslo, po druhým taky, takže to mě nevyděsí.

Takže jak dopadl test VIVOBAREFOOT GOBI II L Pool? 

Testování dopadlo úspěšně, po prvních nezdarech, bolestech a slzách jsem se trochu naučila, jak mám líp chodit. Budu se to učit dál. Možná jsem mohla začít pomaleji, tak jako se to doporučuje běžcům při přechodu z klasických bot na bosoboty. Ti mají začínat s deseti procenty tréninku a postupně podíl bosobot navyšovat. Já je nosím skoro furt.

Jak dopadl test bot?

Ale jsem spokojená. Nožička má místa, že už moc do jinech bot nechce. VIVOBAREFOOT se stal jasně mým LOVE BRANDEM, srdeční záležitostí, milovanou značkou. I když myšlenka se mi zalíbila mnohem dřív, než jsem přestala brečet z toho, jak mě v těch botách nejdřív bolel celej člověk. Moje nohy totiž poprvé zažívaly ten šok, že můžou dělat svojí práci. Jinak měly kontakt se zemí jen v létě na dovče, o víkendech, když lítám na boso někde na louce či u našich na zahradě. Teď můžu mít dovču celej rok a jako bonus se ve skoro čtyřiceti učím správně chodit.

 

Recenzi napsala Lily z blogu maminator.cz

18.01.2017 13:44

Zastavte se ve zbrusu nové prodejně Vivoabarefoot v Panské ulici v Praze. Celá prodejna představuje malý ekosystém, kde může i moderní člověk žít v souladu s přírodou. Zastavte se v ruchu velkoměsta v naší oáze klidu.

17.01.2017 13:14

Poprvé přihlašujeme e-shop Vivobarefoot.cz do soutěže ShopRoku 2016. Soutěž organizuje Heureka již od roku 2009.