Jmenují se Vivobarefoot Achilles, jsou to první sportovní sandály určené i pro běh. Jak říká zkušený bězec Štěpán Horák: "Kdykoliv s nimi vyběhnu, připadám si, jako bych měl na noze sandál římského legionáře, který pod korouhví samotného Caesara dobyl svět." Přečtěte si, jak tyto letní sandály obstály v drsném zimním testu!
Jmenují se Achilles, ale já jim říkám véčka - jako symbol vítězství. Kdykoliv s nimi vyběhnu, připadám si, jako bych měl na noze sandál římského legionáře, který pod korouhví samotného Caesara dobyl svět. Lidé trochu znalí historie ovšem tuší, že název je inspirován postavou z řecké mytologie, synem bohyně Thetis - Achileem.
Možná si řeknete, proč se jmenují po něm? Proč zrovna Achilles? Připomeňme si jen ve stručnosti, kdo to byl. Achilles byl dle pověstí jednou z hlavních postav, nejlepším válečníkem a bojovníkem, který bojoval pod hradbami Tróje. Jeho matka ho po narození koupala v podsvětní řece Styx a držela ho při ponořování za patu. Celé tělo měl nezranitelné a chráněné až na toto jediné zranitelné místo, kterému se dodnes říká Achillova pata. A právě sem po 9 letech boje milého Achillese trefil šípem zbabělý voják ukrytý v keři a rána byla natolik hluboká, že tomuto zranění Achilles podlehl. Tolik pověstí ...
Tak, přednáška je za námi a já pořád nevím, proč se inspirovali právě tímto příběhem. Napadá mě jediné vysvětlení - běháním v těchto sandálech se posiluje celá klenba nohy a navazující svalstvo. Spolu se zpevňováním šlach vlastně pomyslnou achillovu šlachu a jedno z nejzranitelnějších míst běžce zpevňujeme a tím i chráníme. To bude ono…
Již několik let se snažím běhat, pokud možno co nejblíže přirozenému způsobu běhu, bez jakýchkoli technických vychytávek. V období jaro-podzim zařazuji pravidelné bosé regenerační běhy. Svého času mne dostaly pětiprsty Speed - mé oblíbené rukavice na nohy, které dodnes nosím a běhám v nich. Po zkušenostech s pětiprsty muselo přijít to, co přišlo - totiž bosý běh. Přiznám se, že nejsem takový bosoběžec jako mnoho běžců, co znám, kteří běhají jen bosi nebo jako Peter Fabok „dají“ bosi půlmarathon. Zážitek je to ale neskutečný a především se minimalizovala jakákoli zranění. Mým nohám to velice pomáhá a vyloženě prospívá.
Stejně tak jako jsem zcela náhodou narazil na pětiprsty, jsem přišel do styku i s těmito sandály. Četl jsem o běhu v sandálech v hitu Born to Run, asi tisíckrát jsem na různé sandály narazil při mým brouzdání webem - a pak se to stalo. Dotknul jsem se jich u mých přátel v malém obchůdku VIVOBAREFOOT u Náměstí Míru v Praze.
Když jsem tam šel poprvé, vzal jsem si je do ruky, ohmatal a hned je zas položil zpět. A myslel jsem si své ... Když jsem tam šel podruhé, celý proces se opakoval s tím rozdílem, že jsem si je vzal na nohu...A ejhle! Najednou to cinklo - a já je musel mít!
Pochopil jsem, že to, co mi chybělo u pětiprstů, jsem našel zde - skoro absolutní volnost prstů, vzdušnost a opravdový pocit umocněný i vizuálním vjemem. Připadáte si, jako byste opravdu běželi bosi, ale přitom jste chráněni nepropíchnutelnou podrážkou. Nebylo tudíž co řešit - hned jsem je koupil.
Jakmile jsem dorazil domů, musel jsem je zkusit. Vyndal jsem je z pohledného pytlíku, dal na nohy, sebral odvahu a šel na pás - a dal jsem hodně zlehka jeden kilometr, abych zjistil, zda to vůbec jde. A ono to šlo a šlo to skvěle, nic netlačilo, nic nebolelo. Běžel jsem, jako bych byl bos a přesto obutý, taková chytrá Horákyně, takže spokojenost - konečně dobré boty na pás :-) říkal jsem si, a dal je k mé sbírce běžeckých bot.
Dlouho jsem kolem nich chodil po špičkách s myšlenkou v hlavě, „Co kdybych je vzal ven? Jaké by to asi bylo? Lepší než v rukavicích na nohy?“ Ale pak jsem si řekl: „Neblázni! Je tam sníh a zima, to asi nebude to pravé ořechové.“
Jenže pak se to stalo. Seznámil jsem se s novou přítelkyní. Svět se změnil k lepšímu. A i když kolem byla zima, mě bylo teplo :-). Díky počátečnímu stavu zamilovanosti, kdy mi v hlavě zůstala snad jen jedna mozková buňka, mi přišlo najednou úplně normální, vzít si v zimě sandály a jít de facto naboso běhat ven, do lesa, kde skoro všude leží sníh... Kdyby mě viděl legendární doktor Chocholoušek, nejspíš by se zaradoval :-) A co jsem tedy zjistil?
Tak především má velká obava, že běh po asfaltu bude téměř nemožný a že mi upadne noha, padla, jakmile jsem vběhl na silnici. K mému velkému překvapení se běželo lépe než v Neo Trail, které jsou skvělé na vše jen ne na asfalt. Dopad díky speciální podrážce (spodní 3 mm vrstva proti propíchnutí špičatým předmětem a vrchní taky 3 mm se speciálním systémem drážek pro obvod potu) je příjemný a z mého pohledu měkčí než jsem čekal.
Stejně jako v pětiprstech vám tyto sandály nabízí neskutečný pocit svobody, která vás neomezuje, a získáváte navíc pocit bezpečí, protože podvědomě víte, že prsty máte chráněné. Z čelního pohledu opět vypadáte tak trochu srandovně a vaše nohy připomínají nohy velblouda, ale to mi je úplně jedno. Podrážka je natolik citlivá, že cítíte každý kamínek a nerovnost a stejně jako u pětiprstů když běžím na štěrkové cestě, nevnímám ji očima, ale chodidly. Podvědomě roztahuji prsty a snažím se, aby poslední, co se dotkne země, byly špičky mých prstů.
Vzhledem k materiálu sandálu se nebojím o nechtěné ukopnutí se či nakopnutí nějakého kamenu jako v pětiprstech, které sice mají přehrnutou gumu, ale stejně ta bolest tam je. Zde jsem dokonce učinil dobrovolný ukopávací pokus a musím říci pohoda, a běžel jsem daleko klidněji dál.
Nevím, zda mne hřála láska v srdci nebo běh, ale i když jsem měl naprosto holé nohy, vůbec žádnou zimu jsem nepociťoval - a to jsem netušil, že nohu podrobím větší zkoušce, než je v tomto počasí rozumné.
Zaběhl jsem do lesa a mířil po štěrkové cestě vpřed, když v tom okamžiku se mi zdálo, že mé boty mají nějaký pomyslný ovladač. Stále mi něco říkalo „seběhni z cesty, neboj se, zkus nás v lese“ - a najednou jako by se mi mozek zbláznil, udělal jsem hop, přeskočil potok podél cesty a běžel lesem.
Ten pocit bych přál v tu chvilku každému, běžel jsem, jak se říká, srdcem na pohodu. Nic jsem neřešil, nic nesledoval a užíval si, jak jen to bylo možné. Byl to další level běhu, co jsem zažil, krásný pocit plný emocí a nových podnětů.
Běžel jsem sníh nesníh, louže nelouže, prostě běžel. Sandály perfektně přilnuly k terénu, běh byl neskutečně pohodlný, měkký, noha v sandálu seděla, jako by se s ním už narodila. Vůbec mi nepřišlo, že jsem běžel v sandálech. Lesem jsem takto naběhal přes 5 km a musím říci nádherný zážitek. Ani nelze popsat, jaký to je pocit, když neřešíte, zda běžíte skrz louži, bahno nebo potok. Ale co je neskutečné, noha sice při kontaktu s ledovou vodou studí, ale jen okamžik, jakmile oschne, zima je ta tam. Vzduch nohu vysuší a i bota vodu nedrží, to není jako v teniskách nebo pětiprstech, tam by to bylo o zdraví, neboť látka by vodu nasála a bylo by zle.
Ten den jsem dal v sandálech 10 km na spoustě povrchů a musím říci - skvělé, pohodlné, perfektní...a rozhodně to nebylo naposledy! Když jsem běžel, tak jsem si v hlavě pohrával s myšlenkou, jak velká šílenost by to byla v tom běžet nějaký půlmarathon. Už to, že mne to vůbec napadlo, svědčí o pohodlnosti běhu v těchhle botách.
A mé doporučení pro ostatní? Jestli váháte, zda zkusit něco nového nebo zda koupit pětiprsty, tak už neváhejte! Má rada je jasná - kupte si sandále. Jsou úžasné, skvělé a zamilujete si je. A pozor - ještě něco, co jsem nezmínil. Nejsou to jen běžecké lehoučké boty, ale pokud z nich sundáte pásek, máte z nich klasické sandály s úžasným velbloudím designem, který jistě zaujme spoustu kolemjdoucích.
Autor článku:
Štěpán Horák
- autor je aktivní sportovec a běžec, vydavatel časopisu Běžec