O pozitivním vlivu bosé chůze na naši psychickou pohodu jsem přesvědčená, říká Šárka Bambasová

24.09.2020 17:40

Inspirativní povídání s jogínkou Šárkou Bambasovou nejen o józe, ale i o společenských rolích a přínosech bosého obouvání na psychiku.

Šárko, vezměme to pěkně od začátku. Jak byste se pár vlastními slovy popsala?

Vlastně to na začátek není úplně jednoduchá otázka. Jedno z mých témat poslední doby je totiž úvaha nad tím, jak sami sebe a lidi kolem sebe zařazujeme do různých kategorií, dáváme si nálepky, které nás dopředu podmiňují a ovlivňují to, co od sebe a druhých očekáváme. Dost často negativně.

Takže jsem v procesu neustálého předefinovávání toho, jak sama sebe vnímám a kdo jsem. Když třeba řeknu, že jsem jogínka, budou si asi všichni představovat pružnost, možná někoho, kdo je v pohodě. Většinou asi jsem v pohodě, ale jóga je pro mě třeba i o pravidelném vystupování z komfortní zóny. Pro mě být jogín asi ze všeho nejvíc znamená snažit se odkrývat svůj potenciál a jít si za tím, co mě v životě naplňuje.

Když třeba řeknu, že jsem máma, někdo si představí hrnky studeného kafe, někdo všechny hezké aktivity s dětmi, ale v tom podmiňování je to také obsaženo třeba to, že mi to nevytváří zrovna super pozici na trhu práce a já se tím třeba podvědomě stavím do nevýhodné pozice a pak nevyužiju svůj potenciál naplno. To je třeba jedna z lekcí, kterou jsem si, myslím, letos prošla. Pracovně se teď vrhám do nové kapitoly, o které vím, že bude náročná, ale zároveň krásná – budu pracovat s mladými lidmi v jejich volném čase a snad budeme společně úspěšní v tom hledání talentu, potenciálu a sami sebe.

Vlastně i moje koníčky jsou odjakživa takové, které mě vyhánějí z komfortní zóny a někam mě posouvají. Vždycky jsem ráda cestovala a bavilo mě i cestovat sama. Ztrácet se a nacházet. Ze sportů u mě zvítězilo lezení a mám ráda sjezdové lyžování. Ráda se učím novým věcem. Jsem neustále v nějakém pohybu…

 

Prozraďte nám a našim čtenářům, co Vás k józe přivedlo? Jak dlouho je již nedílnou součástí Vašeho života?

Na první lekci mě dovedla kamarádka z práce. Ještě před tím mě přesvědčila, že potřebuje parťačku na lezení. Je to už víc jak deset let zpátky. Za svoje jógové začátky to dnes ani nepovažuji, ale bylo to moje první setkání s jógou. V té době jsem zkusila různé lekce a styly a jógu jsem brala jenom jako občasné protažení po práci. Můj vztah k józe i k lezení se od té doby hodně změnil, ale oboje si trvale našlo cestu do mého života a do velké míry ho ovlivnilo.

Nedílnou součástí mého života je jóga něco přes pět let. K pravidelnému praktikování jsem se rozhodla ve své předešlé práci, kde jsem často cestovala. Začala jsem s sebou vozit cestovní podložku a cvičila podle videí na Youtube. V těhotenství jsem jógu na chvíli opustila, ale po porodu to byla ideální možnost jak pravidelně cvičit a získat zpátky svoji fyzičku. Chytlo mě to, a protože jsem na mateřské hledala i možnost seberozvoje, přihlásila jsem se na lektorský kurz jógy.

Věnujete se, a pokud se nepletu, jste dokonce certifikovanou lektorkou hatha a jin jógy? Co si přesně pod těmito názvy představit?

Hatha jóga je to, co si většina z nás pod jógou představí – fyzická jóga, cvičení jógových pozic. Pod hatha jógu spadá spousta stylů, které se dnes běžně praktikují. Moje jógová praxe je rozmanitá, takže široký termín hatha je asi jediný, kterým ji mohu jedním slovem popsat.

V překladu je hatha spojením dvou slov ha a tha, což znamená slunce a měsíc. Odkazuje to na přírodní cykly a energie, které v sobě má každý z nás. Slunce je symbolem mužské energie a měsíc té ženské. Smysl hatha jógy je pozitivně působit na tyto energie a přivádět je do rovnováhy.

Jin jóga je poměrně nový styl, který vychází z nejnovějších poznatků o fasciích a tradice pasivního protahování, které bylo historicky využíváno třeba v různých bojových uměních. Při jin józe se praktikují jednodušší pozice a setrvává se v nich většinou 3-5 minut. Působí se tím na myofasciální linie v těle, dochází k důkladnému protažení a uvolnění zatuhlých struktur. Fascinující je, že myofasciální linie v mnohém odpovídají meridiánům známých z čínské medicíny. Jin jóga je tedy takovým zajímavým setkáním tradice a poznatků moderní vědy. Můžeme o ni přemýšlet jako o důkladném protažení, ale i prostředku léčby našich zdravotních neduhů a psychiky. Jin jóga není styl pro denní praktikování. Je potřeba ji proložit i posilovací aktivitou. Nejlépe působí v kombinaci s jinými styly.

Jóga - pro někoho jde především o protažení, pro jiného je to nástroj meditace, pro někoho je to životní styl… Každý si v ní najde to svoje. Podělte se s námi a našimi čtenáři, co jóga znamená pro Vás.

Jóga je pro mě všechno to, co jste zmínila. Každý z nás se k praxi jógy dostane odjinud, i když většina asi přes fyzickou stránku. Vyšší mentální odolnost a spiritualita se přidávají časem. Z pravidelné praxe jógy se pak stává životní styl. Třeba meditace je v józe považována téměř za vrchol – tělo na ni musí být připraveno a člověk musí být fyzicky schopný nehnutě sedět, což je velmi náročné. Znám ale třeba i lidi, kteří pravidelně meditovali a pak teprve začali praktikovat ásany.

V tradičním pojetí jógy se člověk ve fázi, kdy má srovnaný vztah sám se sebou a se svým okolím, dostává k fyzické praxi. Když je tělo připraveno, přechází spíše k dechovým cvičením, jejichž cílem je silnější pozitivní vliv na proudění energie v těle (dechem se dá ovlivnit intenzivněji než fyzickou aktivitou). V určité fázi pak člověk začne vnímat momenty, kdy je při praktikování jakoby mimo své smysly. Meditaci předchází ještě koncentrace – tu já osobně vnímám jako ovlivňování mysli a vědomému zpomalování toku myšlenek. Díky pravidelné meditaci může člověk dojít k osvícení – o tom, co to vlastně je, se vedou dlouhé diskuze, protože je to úroveň vědomí, která není uchopitelná naší myslí.

To jsou ve stručnosti a zjednodušeně popsané stupně jógy. S naším životním stylem asi nikdo z nás nedojde k tomu, že by se meditace stala hlavní náplní jeho dne a dostáhl trvalé jednoty se vším ve vesmíru. Snaha o to se asi také nikdy nestane naším životním cílem, ale i tak má, dle mého názoru, smysl se jógou zabývat i v jiných rovinách než té fyzické. Ono to asi stejně prostě přijde samo – fyzická praxe přináší prožitky v jiných rovinách a ty zase zpětně ovlivňují náš běžný život. 

Aby se člověk zvládnul ty složité jógové pozice, chce to určitě spoustu hodin tréninku. Jak to zvládáte skloubit se zaměstnáním, rodinou a dětmi (máte jich více?)?

Myslím si, že každý, kdo začne jógu cvičit pravidelně, ji časem přestane brát jako trénink. Tím, jak tělo postupně povoluje, povoluje i urputnost a potřeba něčeho v józe dosáhnout. Při pravidelném praktikování vám začne být mnohem lépe ve vlastním těle, nebudete se chtít vrátit ke stavu před tím a cílem se stane ten dobrý pocit. Říká se „practice and all is coming – praktikuj a všechno přijde“. Možná, že nepřijdou všechny těžké pozice, ale přijde jich hodně, rozhodně víc, než jste si na začátku cesty dokázali představit. Dřív jsem si asi také myslela, že těžké pozice jsou výsledkem dlouhých každodenních tréninků nebo dosažitelné jenom pro lidi, kteří mají z dětství základ třeba z gymnastiky, ale není to tak. Pravidelnost je důležitější. Jsou dny, kdy mám na jógu třeba jenom dvacet minut. Jsou dny, kdy moje veškerá praxe spočívá v relaxaci v savasaně. Když se necítím úplně dobře, tak jógu úplně vynechám – ale za posledních 4-5 let jsem asi nikdy nevynechala na více jak týden. Když se začne vracet zatuhlost a negativní myšlení, vždycky mě to na podložku přitáhne zpátky. Skloubit jógu s rodinou a se zaměstnáním jde. Každý den to není na klidnou dvouhodinovou praxi, ale půlhodinku ráno nebo večer si lze najít vždycky. Pracuji na plný úvazek a mám čtyřletého aktivního synka. Většinou praktikuji, když malý usne. Přes léto trávíme hodně času na zahradě a vždycky vybalím podložku a cvičím, i když se občas měním v prolézačku nebo trampolínu. Na jógu využívám skoro každou chvíli, kterou mám sama pro sebe – je to pro mě nejlepší způsob, jak být sám se sebou v souladu. 

Jóga se samozřejmě nejčastěji praktikuje naboso a v pohodlném oblečení, které Vás nikde nijak neomezuje. Přenesla jste si tenhle si tenhle zvyk i do běžného života?

Ano. Asi nejen díky józe, ale i díky rodičovské pauze. Když na pár let nemusíte nosit nepohodlné oblečení, tak se k němu najednou nechcete vracet. Patřím k ženám, které povýšily legíny na kalhoty a zahodily push-upky. Hledám univerzální a pohodlné oblečení. Není to tak, že bych chodila v legínách do práce (i když bych lhala, že jsem je v práci nikdy neměla – k některým šatům se hodí). Došlo mi, že třeba i těsné oblečení, má vliv na držení těla. A špatným držením těla vznikají v těle bloky, které nás negativně ovlivňují, takže hledám volnost pohybu vždy a všude.

Jóga vás donutí přemýšlet o tom, co vás definuje. Není to oblečení ani fyzický vzhled. Často následujeme společenské trendy, protože nás nenapadne, že lze věci dělat jinak. Když najednou zjistíme, že když opustíme některé zvyklosti, nezmění se nic v tom, jak nás lidé vnímají, a sami se začneme cítit svobodněji, tak se tyto změny v životě začnou nabalovat. Přemýšlím o ekologii a následcích svého chování – už nemám potřebu mít plnou skříň moderního oblečení, které za pár let vyhodím. Přestala jsem se líčit – okolí změnu stejně nikdy neřešilo. Ušetřila jsem tím spoustu peněz, času a taky přestala vytvářet spoustu drobného nerecyklovatelného odpadu. I to třeba může být cesta, jak ušetřit denně 20 minut na praxi jógy. 

A to nás přivádí k barefoot obuvi. Povězte nám, jak jste se k ní dostala a jakou dobu již dopřáváte svým chodidlům volnost, dostatečný prostor a flexibilní obutí?

Moje první barefootky byly ručně vyrobené huarache sandále, které jsem nosila asi dvě léta po sobě. V té době se ke mně z různých zdrojů začaly dostávat informace o pozitivních účincích chůze naboso. S nimi asi i pár mýtů – ze začátku jsem se trochu bála investovat do barefootek, protože jsem slýchala i historky o tom, jak lidem nesedly a jak je po pár týdnech museli vyřadit. Na chůzi naboso si je potřeba zvyknout, hlavně pokud člověk celý život nosí těsné boty s pevnou podrážkou. Pozitivní vliv má ale na všechny. Je to srovnatelné s tím, že když začnete běhat, tak taky nečekáte, že hned poběžíte maraton. Svaly ze začátku bolí i po jednom uběhnutém kilometru, takže si potřebují zvyknout postupně.  Naše chodila jsou plná svalů, které je potřeba aktivovat a posílit, než zase začne být pro člověka přirozené chodit bos. Zátěž musí být přiměřená zdravotnímu stavu.

Pro mě byl přechod na bosou chůzi celkem přirozený vývoj, žádný velký skok – třeba doma jsem nikdy nechodila v bačkorách, v létě po trávě často chodím bez bot. Bosý pocit mám ráda od malička. Asi i kvůli tomu jsem naštěstí nikdy neměla deformovaná chodidla. Po ručně vyrobených sandálích jsem si pořídila kompromisní obuv – ohebnou, s pružnou podrážkou, jenom špička u nich byla stále užší, než je přirozený tvar chodidla. Když jsem je nesundávala ani v zimě na sněhu a pevné boty mi začaly být nepohodlné, došlo mi, že chci chodit „bosa“ pořád a pořídila jsem si první Viva. To bylo necelé dva roky zpátky. Jiné boty než barefootky už teď nenosím. Letos v zimě jsem si na dva dny vzala kozačky s malým podpatkem a týden pak protahovala ztuhlá lýtka – chůze naboso opravdu velmi změní nastavení těla.

Pozorovala jste při přechodu z běžné, stísněné obuvi nějaké výraznější změny týkající se rovnováhy a držení těla?

Tím, že můj přechod na bosou chůzi probíhal souběžně s vědomým cvičením jógy, při kterém jsem se snažila odbourat špatně nastavené stereotypy, byl rozdíl velký a pokroky rychlé. Myslím, že už tak po dvou, po třech měsících se mi začaly narovnávat nohy do X. Fakt to jde, nohy do X často souvisí s plochou nohou a špatně fungující klenbou. V jógových pozicích jsem cítila velký posun v záklonech, protože se mi začaly uvolňovat některé přepracované svaly v okolí kyčlí a na přední straně nohou. Zlepšení funkčnosti nožní klenby zase bylo znát v jógových balancích na jedné noze – rovnováha se také zlepší.

Jak jsem zmiňovala myofasciální linie – ony jsou totiž všechny připojené v oblasti chodidel. Některé z nich se táhnou přes celé tělo a zase zpátky, jiná jde třeba kolem těla ve spirále. To je hlavní vysvětlení toho, jak jsou chodidla propojena s nastavením celého systému. Jakmile nožní klenba nefunguje správně, projeví se to někde na dané myofasciální linii. Třeba ta plochá noha často způsobuje nohy do X a hyperlordózu v oblasti beder – není to problém chodidla, ale celého držení těla.

Jaké další benefity bosého obouvání vnímáte jako zásadní?
Věřím, že informace, které dostáváme (nebo nedostáváme) skrz náš kontakt se zemí ovlivňují nejen fyzickou stránku. Žijeme velmi odpojeni od toho, co je nám přirozené, a evoluce nestačí reagovat na rychlost změn. Proto tolik z nás trpí psychickými problémy. Jóga nebo chůze naboso je otevření se signálům, které jinak často nemáme šanci přijmout. Víme, že pohyb je zásadní pro naši psychickou pohodu, přirozený pohyb je ale úplně nejzásadnější.

Na kurzu jógy nám přednášející paní doktorka řekla, že člověk, který se nehýbe, trpí a vlastně pomalu umírá. Je to docela drsně řečeno, ale časem jsem pochopila, jak moc je v tom pravdy. Každá malá součást našeho těla je utvořená tak, aby byla používána. Čím víc částí nepoužíváme, tím větší nerovnováha se v těle vytváří. Vemte si, jak je třeba těžké rozhýbat ruku po pár týdnech v sádře. Jenže to samé nevědomě děláme třeba tím, že svíráme chodidla do lodiček na podpatku – některé svaly se tím úplně vypnou a jiné jsou přetížené, abychom udrželi rovnováhu. Přetížené svaly se zkrátí a jejich silou se může hnout kosterní struktura, vytvoří se tlak na klouby a orgány…

Naše fyzická a psychická stránka není oddělená. Tak jako můžeme pozitivním přístupem nastartovat léčebné procesy na fyzické úrovni, můžeme nepřirozeným používáním našeho těla vytvořit podmínky pro psychickou nerovnováhu. Takže o pozitivním vlivu bosé chůze na naši psychickou pohodu jsem přesvědčená.

Na trhu je celá řada značek vyrábějící barefoot obuv. Co Vás vedlo k rozhodnutí pořídit si právě Vivobarefoot?

Na Vivobarefoot je mi velmi sympatická snaha o udržitelnost. Vždycky mě těší, když se mi podaří najít výrobek, který splňuje kvalitu, krásný design a ještě k tomu tolik nezatěžuje životní prostředí. Moje první Viva byly z recyklovaných pet-lahví – už jsem měla zkušenost s oblečením z recyklovaných materiálů a říkala jsem si, že když to funguje na tričku nebo legínách, musí to to bezvadně fungovat i na botách. A je to pravda – tenhle svůj první pár nosím dosud a po skoro dvou letech drží perfektně (jenom podrážka dostala trochu zabrat tím, než jsem se při chůzi naboso naučila nedopadat tak tvrdě na paty).

Během svého přechodu na barefoot jsem vyzkoušela ještě dvě další značky barefoot obuvi, ale boty od vás mi vyhovují nejvíce. Vybírám si hlavně ty s velmi slabou podrážkou. Vyhovuje mi, jak je slabá a přesto neklouže a rychle se neničí. Do budoucna mám o svém nákupu bot jasno.

Mimochodem, můj syn nosí boty od vás rok a jiné nosit nechce. Jeho „bérfůtky“ prochází každý den velkým zátěžovým testem, ale už ani do pískoviště nevezme jiné. 

Současná doba je velmi uspěchaná. Děkuji Vám za čas, který jste si našla na tento rozhovor a i všem co jej dočetli až do konce. Pokud se Vám povídání líbilo, můžete Šárku sledovat na jejím instagramu https://www.instagram.com/sharkiyoga/ .

Rozhovor připravila Leona Nečasová