Je pohybová krize civilizační nemocí?

23.10.2014 14:07

Příliš mnoho pohybu z lékařského hlediska škodí a měli bychom se mu vyhýbat jako čert kříži. Každoročně se zraní neuvěřitelných 30 - 79 % běžců. Evoluční biologie nám říká, že lidé běhali dlouhé vzdálenosti více než dva miliony let a právě změny, které vedly k vývoji anatomie a fyziologie stimulované vytrvalostním během, nás oddělují od našich příbuzných primátů.

Dnešní lidské bytosti se vyvinuly z 6 666 generací lovců a sběračů, 366 generací zemědělců, 7 generací řemeslníků a 4 generací sedavého moderního člověka.

Běžecká zranění jako nemoc 

"Civilizační nemoci" jako je obezita, cukrovka, srdeční onemocnění, rakovina, autoimunitní onemocnění a deprese nám připomínají, že čím více se vzdalujeme od způsobu života lovců a sběračů, tím více naše biologické, psychické a sociální zdraví trpí. Domnívám se, že moderní epidemii běžeckých zranění je též možné považovat za jednu z "civilizačních nemocí".

Lidé se vyvinuli, aby běhali dlouhé vzdálenosti, ale z velké většiny běhali právě bosky po tvrdém a hrubém povrchu, dokud moderní lidé v pozdním paleolitu před 40 000 lety nevynalezli obuv: sandály či mokasíny. Pokud se na běh budeme dívat brýlemi evoluce, zdá se logické, že jsou lidé velmi dobře přizpůsobeni chůzi a běhu naboso. Nejnovější biomechanický výzkum tuto logiku podporuje, technika charakteristická pro zkušené bosoběžce (zkušený dopad na přední část chodidla a kratší krok) může významně snížit zátěž a nebezpečí zranění. 

obuv značky vivobarefoot

Vědecká fakta, jež podporují bosé běhání, jsou nepopiratelná. Problém nastává, když se je pokusíme aplikovat na moderní obutou lidskou bytost, aby z toho měla nějaký užitek. Osvojit si techniku zkušeného bosoběžce je relativně jednoduché, pokud se používají moderní trenérské metody a nástroje biologické zpětné vazby jako je videoanalýza, jež urychlí učení.

Moderní člověk a moderní obuté chodidlo

Těžší výzvu představuje moderní obuté chodidlo. Ochablé svaly, vysoké tuhé klenby a vbočené prsty, jež jsou charakteristické pro moderní chodidlo, se v přirozené neobuté populaci neobjevují, ale v populacích, kde děti nosí anatomicky nevhodnou obuv již od raného dětství, jsou považovány za normální.

Dětské chodidlo je tvořeno převážně chrupavkou, která je postupně nahrazována kostí, dokud chodidlo plně nedospěje – v 18 až 19 letech u dívek, ve 20 až 21 letech u chlapců. Během tohoto období je chodidlo velmi tvárné, a pokud je často uzavíráno do měkké, „podpůrnéobuvi, začne se jí přizpůsobovat svou stavbou (následek svazování chodidel v Číně), zatímco tradiční obuv lovců a sběračů je měkká a poddajná a tvaru chodidla se přizpůsobí. 

 

vybočené palce       zkroucené palce

 

Bosý běh jen pro zdravá chodidla

Přínosy techniky přirozeného bosého běhu fungují, pouze pokud jsou chodidla zdravá. Z vlastní zkušenosti vím, že nezdravá chodidla a nedostatečná funkčnost kotníků jsou hlavními důvody, proč „přechod“ člověka na bosý běh může trvat od šesti týdnů po dva roky a často se jedná o přechod pomalý a bolestivý. Jinými slovy hardware (tělo) se softwarem (myslí) do sebe nezapadají.

Software „lovce a sběrače žijícího 40 000 př. n. l.“ nezapadá do hardwaru „sedavého obutého člověka roku 2014“. Právě zde hraje vzdělání a trénink velmi důležitou roli. Hardware chodidla podléhá stejným přírodním zákonům adaptace jako zbytek těla. Přestože chodidlo disponuje neuvěřitelnou schopností přizpůsobovat se a uzdravovat, příliš mnoho tréninku aplikovaného příliš brzy, přetíží jeho stavbu a způsobí bolest a zánět.

Lee Saxby

 

Nejlepší rada, kterou může dát trenér tomu, kdo má nefunkční chodidla, je, aby investoval několik měsíců nácviku stání, dřepování a chůzi naboso, jež umožní propriocepci a gravitaci dělat v klidu svou práci, dříve než se vůbec bude pokoušet běhat naboso. Tato investice času často dramaticky změní hardware chodidla, jež na oplátku může bolestivý přechod na bosý běh proměnit v příjemnou zkušenost.

Skutečná debata o bosém pohybu není, zda bychom ho měli či neměli provozovat, ale zdali nepohodlí a fyzický diskomfort spojený s učením této dovednosti stojí za čas a úsilí. Tutéž otázku bychom si mohli položit i ohledně přirozeného krmení novorozeňat mateřským mlékem a podle mého názoru by odpověď měla být stejná.

Napsal: Lee Saxby, VIVOBAREFOOT Training Clinic Director