Barefoot u dětí z pohledu učitelky jógy
15.11.2023 11:05
Tenhle článek píšu především jako máma, která by s vámi chtěla sdílet osobní zkušenost s barefoot botami u dětí. Jako absolventka kurzů učitele jógy a jako sportovkyně se zájmem o anatomii mám o něco vyšší povědomí o fungování těla, než je běžné, ale při hledání toho nejlepšího pro rozvoj tělesné zdatnosti syna jsem tápala jako mnozí jiní rodiče. Když máte malé dítě, o důležitosti pohybu naboso pro rozvoj správného držení těla a pro rozvoj chůze nejspíše uslyšíte ze všech zdrojů. O to překvapující je, že sotva dítě opustí batolecí věk, můžete pravidelnou prohlídku u lékaře opouštět s doporučením ortopedických vložek. A přesně to se stalo nám…
Ale vezměme to od začátku. Když se syn učil chodit, byla to doba, kdy jsem já s barefoot botami začínala. Celkem klasicky – měla jsem barefoot tenisky, v létě jsem chodila naboso nebo ve vlastnoručně vyrobených huarache sandálech, ale na zimu jsem se stále ještě vracela ke svým pohorkám. Jednak jsem se bála chladu a jednak jsou zimní barefooty větší investice. Teď už mimochodem vím, že je to investice, která se opravdu vyplatí a s lepším prokrvením, ke kterému dojde při návratu k přirozenému tvaru chodidla po dlouhodobějším nošení barefoot bot, velmi často zmizí i pocit studených nohou.
Můj syn to měl ze začátku s botami tak nějak podobně. Často se pohyboval zcela bos a nosil široké boty, z nichž některé byly barefootky a jiné kompromisní. Motoricky na tom byl dobře. Věděla jsem, že zhruba do tří let věku je plochá noha naprosto normální, protože klenba nohy se vyvíjí teprve zátěží a pravidelnou chůzí, proto byla diagnóza plochá noha hned po tříleté prohlídce lehkým šokem. Dočetla jsem se, že obecně k nejdůležitějšímu rozvoji klenby dochází mezi třetím a čtvrtým rokem života, tudíž mi logika velela ignorovat doporučení ortopedických vložek, ale nechtěla jsem ani zcela zamítnout radu lékařů, protože „co když je to opravdu vývojová vada“…
Obecně je to s ortopedickými vložkami tak, že když klenbu nohy podpoříte vycpávkou, dosáhnete v tu chvíli lepšího držení těla, ale svaly plosky si na podporu zvyknou, oslabí a ploska se stává ještě méně funkční, takže to může být začarovaný kruh. Zároveň samozřejmě existují takové vady držení těla, kdy dochází k nežádoucímu přetěžování pohybového aparátu a ortopedické pomůcky můžou být odlehčením, které tělu výrazně pomůže. I při komplikovanějších stavech je však chůze naboso prospěšná, protože udržuje svaly chodidel dostatečně silné, jen nesmí být extrémně zatěžující. A jak k tomu tedy přistoupit u dítěte, že? U nás celý problém vyřešil příchod léta, kdy jsme jednak na ortopedické vložky na chvíli zcela zapomněli a jednak jsme prostě trávili hodně času bosí… Pak přišlo stěhování, přechod k novému lékaři a zhruba čtyři měsíce po diagnóze plochá noha zněla otázka nového pana doktora doslova: „A proč by jako měl mít ploché nohy?“
Na ortopedické vložky tedy naštěstí nikdy nedošlo. Co v příručkách zní „zhruba do tří let“, může u některých dětí znamenat samozřejmě pár měsíců navíc, což dost možná byl i náš případ. Pokud se něco podobného týká i vás, je asi lepší získat si vyjádření více odborníků. Dítě sledujte – větší vady držení těla pozná i laik. A pokud je na tom dítě pohybově průměrně a jeho pohybová zátěž je přiměřená, není na škodu chvíli vyčkat a vyslechnout si těch odborníků více – protože i mezi ortopedy existují zastánci i odpůrci ortopedických vložek i pohybu výhradně naboso.
Po zkušenostech onoho léta jsme se už ani jeden z nás z barefoot bot nevyzul. Zázračně „vyléčená“ plochá noha pro mě byla posledním ubezpečením toho, že s barefoot botami dávám synovi ten nejlepší základ k zdravému pohybu.
Nyní je mu 7 let a má za sebou 4 roky výhradně ve VIVOBAREFOOT. Možná nedostal darem nejlepší genetickou výbavu atleta, ale věřím, že základem lásky k pohybu je volnost, absence bolesti a radost z překonání sebe sama. Včera zvládl v barefootech vyběhnout na Sněžku, ujít 18 kilometrů dle mapy (reálně při jeho pobíhání ještě o pár víc) a při posledním sestupu z Výrovky zpátky do Pece pod Sněžkou radostně hopkat jako srnec, zatímco moje tělo už vykazovalo významné známky únavy. Jasně, z části je to o správné motivaci, ale velkou roli rozhodně hraje i to, že je mu pohyb příjemný a že ho nic nebolí. Cestou nahoru z Růžohorek jsme potkali holčičku s novými pevnými pohorkami, které tatínek musel oblepovat bolavé nohy, a celé to vypadalo, že všichni sotva vyšli z lanovky. Bylo mi jí docela líto. Nevím, proč vlastně stále přetrvává názor, že boty je potřeba rozchodit a že pohorky prostě nejdřív bolí. Tahle mentální výzva nezní jako ideální start k budování pozitivního vztahu k horám a pohybu v přírodě obecně. Bylo fajn si uvědomit, že od té doby, co nosíme barefootky nevím, co jsou puchýře a že je můj syn nemusí považovat za normu nových bot.
Věřím, že barefoot pohyb sehrál zásadní roli v postupném budování vytrvalosti i mentální odolnosti. Jasně, syn občas remcá, ale to já taky. Občas ho musím uplácet něčím sladkým, ale to sebe taky. Ale být venku, chodit a běhat mu rozhodně dělá dobře, protože se stane i to, že k výletům přemlouvá on mě.
Barefoot boty dětem nedodají extra odraz od země, které nabízejí polstrované sportovní boty, a tudíž budou oproti ostatním možná trochu pomalejší, ale rozhodně budou vytrvalejší díky odolným svalům na plosce nohy a zdravé klenbě. A taky budou sami sobě méně nebezpeční. Správně fungující a v pohybu aktivní chodidla zamezuje zranění, protože tělo dokáže rychleji reagovat na nerovnosti a dokáže například včas zaktivovat svaly tak, aby zabránilo pádu při uklouznutí. Jsem klidnější, když vím, že skoky z kamene na kámen vybalancuje a že lezení po větvích nejspíš neskončí pádem kvůli přecenění vlastních sil. A mám to vypozorováno. I po letech ještě občas čelím otázkám, kdy mu koupím pořádné zimní boty nebo sálovky, ale už mám zcela jasno, nekoupím.
Častým argumentem proti pořízení barefoot bot pro děti je jejich cena a názor, že dítě potřebuje pro správný vývoj nohou boty vždycky nové, aby díky sešmajdání nepřebíralo návyky předešlého majitele. U barefoot bot to neplatí, protože jejich minimalistická stavba v podstatě vylučuje, aby do nich noha vytvořila svůj obtisk nebo aby nošením vzniklo výrazné sešlapání. Většinou jedny boty na sezonu koupíme nové a jedny náhradní z druhé ruky. A které se nám osvědčily nejlépe? Univerzální boty, které se dají nosit celoročně a které se hodí i do terénu jsou VIVOBAREFOOT Fulham II Kids. Velmi oblíbené jsou i VIVOBAREFOOT Ultra Bloom Kids, které po letní sezoně slouží jako přezůvky ve škole. Zatímco se většině dětí potí nohy v plastu, Ultra Bloom jsou z přírodních materiálů, krásně drží na noze a skluzům po školních chodbách odolávají rozhodně déle než bačkory. Na naše objevování a pobíhání v terénu se nám osvědčily VIVOBAREFOOT Primus Trail II FG Kids. Dají se velmi dobře utáhnout a přizpůsobit noze bez nutnosti zavazovat tkaničky.
A co říci závěrem? Děti potřebují pohyb a potřebují ho hodně. Umožnit dětem pohybovat se bez bolesti a přirozeně zní jako samozřejmost, ale když se dívám kolem sebe, samozřejmost to bohužel není. Přála bych si, aby fráze jako „povinná výbava: pevné sportovní boty s tvrdou podrážkou“ přestaly být normou a abychom i my dospěláci upřednostnili přirozenost a rozum před módou a zažitými stereotypy.
Šárka Bambasová